V historii najdeme řadu odvážných skutků. Mnoho z nich se odehrálo ve válečném období, kdy o nebezpečí nebyla nouze a řada lidí riskovala své životy, aby pomohla ostatním. Jedním z těchto hrdinů se stal i Nicholas Winton, který pomohl zachránit životy několika stovek dětí.
Wintonův původ
Nicholas Winton se narodil v německo-židovské rodině, ale od útlého věku vyrůstal v Británii. V dospělosti začal pracovat jako bankéř, a jeho práce ho zaváděla do různých koutů Evropy.
Winton se do záchrany dětí pustil koncem roku 1938. Pracoval převážně z Londýna, vyhledával dětem z ohrožených židovských rodin náhradní rodiny v Británii, vyřizoval dokumenty ohledně adopce a pomáhal organizovat transporty. První transport dětí proběhl již v březnu 1939, poslední úspěšný transport se pak uskutečnil druhého srpna 1939. Prvního září byl vypraven další transport, ale dětem z něj se již nepodařilo dostat do Británie. Válka vypukla a transport byl na hranicích zastaven. Wintonovi a jeho spolupracovníkům se celkem podařilo zachránit 669 dětí.
Dlouholeté tajemství
Nicholas Winton o své válečné činnosti dlouho mlčel. Pravda vyšla najevo až v roce 1988, kdy Wintonova manželka náhodou nalezla seznamy dětí a další dokumenty schované v jejich domě na půdě. Dané informace předala historičce Elizabeth Maxwelové, která zorganizovala setkání Wintona s tehdy již dávno dospělými zachráněnými dětmi.
Wintonův čin ještě více vzešel ve známost díky filmu Všichni moji blízcí (1999) režiséra Mateje Mináče. Mináč se k Wintonovi později vrátil v dokumentu Síla lidskosti – Nicholas Winton (2002) a do třetice snímkem Nickyho rodina (2011).
Winton získal řadu ocenění, byl navržen na Nobelovu cenu za mír a královna Alžběta II. ho povýšila do rytířského stavu. Nicholas Winton sám se ke svému činu vyjádřil následovně: Jen jsem viděl, k čemu se schyluje, a udělal, co jsem mohl, abych pomohl. Winton se dožil krásného věku sto šesti let.